Ježíš

Zpět na úvodní stranu

Vysvobození.

Stanislav Macák

Ďábel se kolem mne potloukal, budil mne přesně o třetí v noci hrůzostrašnými sny, které ustaly po svaté zpovědi. Od té doby trvala má rekonvalescence dobrých sedm měsíců, kdy jsem se ho jakž takž zbavil (duben 2004).

Od svých třinácti let jsem se začal zabývat okultizmem. Byla to doba boomu východních náboženství u nás, a mě se vždy zatajil dech, když jsem zaslechl slovo Tibet. Věnoval jsem se sedm let dílům Františka Bardona, z nichž mi učaroval obzvláště "Klíč k Opravdové Kabale". Měla to být nauka zasvěcenců, kteří pomáhají trpícímu lidstvu tím, že uvolňují Božské jiskry z hmoty do vyšších světů.

Poté jsem měl období relativního klidu. Bůh o mne pečoval jako o oko v hlavě, nenechal nikdy, aby se mi něco zlého kdy přihodilo. Když jsem byl malý, hodně jsem ministroval, a také tu kabalu jsem nebral jako odklon od Boha. Ten měl teprve přijít. Ve vyšších ročnících konzervatoře jsem začal číst knížky dalailamy, a v roce 2000 jsem úplně podlehl vizi, že jsem předurčený na to, abych pomocí buddhismu přiváděl lidi k pravdě. To se ještě vystupňovalo, když jsem si začal s hnutím Diamantové cesty tibetského buddhizmu. Meditace jsem prováděl skoro pořád. Začal jsem být agresivni vůči rodičům, považujíc jenom cestu buddhismu za správnou. Začal jsem mít problémy s normální běžnou komunikací, začal jsem se strašně bát, měl jsem návaly strachu. Byl jsem na pár akcích vedených lámy, a začal jsem se vážně zajímat o vstup do tibetského kláštera.

Poté mi jeden kamarád řekl o cestě buddhismu nazývané dzogchen. Vědomě jsem začal praktikovat tuto ďáblovu cestu --- obětoval jsem své tělo démonům --- prý na překonání strachu z nich, opatřil jsem si veliký buben, kterým jsem prováděl různé meditační techniky, a úplně jsem se odtáhnul z normálniho života. Jednou týdně jsme se setkávali u nás v Bratislavě se staršími kolegy. Démoni byli rozčleněni do Škorpionů a Hadů, přesně jako démoni v křesťanství - což jsem nevěděl.

Dávali jsme se do forem hrůzostrašných božstev, a říkali jsme si, že je to potenciál naší mysli. Pořád jsem si o sobě myslel, že je to dobré. Když máma chodila do kostela, občas jsem tam zašel s ní, aby nic neříkala, ale zvlášť při přijímání jsem měl hlavu plnou hlasů, které doslova říkaly, že všechny křesťany vyvraždí, a že jak by bylo nádherné zabít tohle dítě. Osobně jsem se těchto hlasů děsil, a slyšel jsem je vždy, když šlo kolem nějaké dítě, nějaký mladý člověk. Nedovedl jsem pochopit, kde se tyto myšlenky ve mně berou, neboť jsem se pořád snažil vyznávat soucit a lásku k druhým cítícím bytostem. Potom jsem si přečetl z jedné knížky, že to jsou zbytky našich dřívějších zlých činů, které se dostávají na povrch. Když jsem meditoval, nebo pracoval s myslí, dali pokoj. Jen když jsem byl mezi lidmi, pořád mi radili, jak komu ublížit. Snažil jsem se jich zbavit, ale nešlo to.

Poté jsem byl s matkou na pouti v Římě, kde jsem se ještě považoval za buddhistu --- stalo se ale něco zvláštního --- byl jsem Římem uchvácen. Začal jsem číst Bibli a považoval jsem Ježíše za Boha. Ale po návštěvě jednoho léčtele, kterého pozvali rodiče, a který chtěl odkoupit kus sousedovy zahrady, jsem se mu začal svěřovat s myšlenkou, že buddhismus je nefunkční, a že Bible je velice dobrá. On si mne změřil (je to cikán), a začal, že nemám ani páru, o čem se točí. Začal jsem argumentovat, ale rozhovor se skončil tak, že mne přesvědčil, že buddhismus je daleko lepší než křesťanství. Tak jsem zase spadl do dzogchenu. Začal jsem odříkávat mantry, a představoval jsem si různá hrůzostrašná božstva, že mne požírali.

Poté jsem v září 2004 onemocněl tak, že horečka nešla srazit ničím. Měl jsem více než 40 stupňů Celsia. Vtom jsem v sobě uslyšel hlas --- Tak už půjdeš k nám, máš tady místo --- a uviděl jsem ďábla. Začal jsem prosit Pána Ježíše o ochranu. Možná z horečky, nebo blouznění, ale najednou jsem před sebou uviděl anděla. Velice světlého anděla, jak mu vycházel proud světla z úst, a porážejícího satana. Když ho na chvíli zahnal, řekl mi ten anděl: "Jsem Michael, jeden ze sedmi, který stojí před Pánem, a Ty buď se obrátíš, nebo zemřeš!". V tom okamžiku jsem se uviděl. Uviděl jsem všechno, jak jsem uvěřil ďáblovi, a jak mě má ve své moci. Chtěl jsem od něho pryč, a tak jsem odpověděl andělovi, že chci být zase Božím majetkem. Začal jsem plakat, a posílal jsem Bohu mou lítost a pevné rozhodnutí, že více už ďábla nechci, že chci být s Bohem, a Milovat Ho jako dříve. Vtom se zjevil ďábel a řekl, že má na mne právo, avšak ten mocný anděl opět otevřel ústa, a tentokrát zničujícím paprskem ho zahnal.

Ďábel se kolem mne potloukal, budil mne přesně o třetí v noci hrůzostrašnými sny, které ustaly po svaté zpovědi. Od té doby trvala má rekonvalescence dobrých sedm měsíců, kdy jsem se ho jakž takž zbavil (duben 2004). Vyhodil jsem všechny okultní knihy, ale nebýt modlitby k Archandělu Michaelu, a modlitby alespoň jednoho desátku růžence denně, a medaile svatého Benedikta --- modlitby svatého Benedikta - tak bych se nezbavil všech ďáblových nástrah. Uvědomil jsem si, že Bůh mne vždy chránil, a nikdy nedovolil, aby se mi něco horšího někdy přihodilo. I jsem obhájil bakalářskou práci na Vysoké škole muzických umění, a doma se všechno vrátilo do starých kolejí. Miluji Boha za to, co se mnou udělal.

Bez Boha bych to nikdy nedokázal, a nedovedu si představit, jak jsem se mohl tak beztrestně rouhat. Ale asi Bůh ve své vševědoucnosti vždy věděl, jak to dopadne, a bral mne jako nedospělé dítě. Je to ale strašné, když takové množství krásných a nádherných lidi, lidských duší je sváděno vidinou nadpřirozených sil nevědíc, že je to dálnice do pekla. Chtěl bych ještě připomenout, že den mého uzdravení se kryje se dnem, kdy za mne byla v Lurdech sloužena mše svatá. Je to určitě více, než jen shoda náhod.

Pokud se týče mých zkušeností s démony, tak jsem viděl na vlastní oči, jak se některých lámů zmocňují démoni, a oni potom věděli mnoho věcí, jmenovitě co se kde děje, kdo k nám přichází (démoni vždy vědí jen to, co se právě děje, nebo už se stalo, nebo co se dá vypozorovat z chování lidi. Nečtou myšlenky, ale vidí to na člověku, neboť satan je také čistý duch. - Evagrius Pontský). Viděl jsem, jak lámům svítí tváře, a sedí jako přikovaní, že není možno s nimi ani hnout (viz díla exorcisty Gabriela Amortha). Chtěl bych skončit slovy Jana Evangelisty: "Dítky, chraňte se model, těch duchovních i fyzických!"

Stanislav Macák, Bratislava, únor 2006

Zobrazeno 22920x od 28. 02. 2006
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 1314x, aktuálně 3.05 bodů

Jak Tě svědectví oslovilo? 0 1 2 3 4 5  (5 = nejvíce)

Chcete-li sponzorovat překlad svědectví "Vysvobození." z češtiny do...
	Cena za překlad	Můžete zde:
...němčiny	700 Kč	Sponzorovat
Proč sponzorovat překlady?	Jak sponzorovat překlady?

Sponzor překladu
M M M, M M M IČ: M M M M, M, M M tel.: M
_ _ _, _ _ _ IČ: _ _ _ _, _, _ _ tel.: _

Kategorie
Ostatní (140) Kurz Filip (53) Uzdravení fyzické (48) Okultismus (28) Obrácení (142) Povzbuzení víry (153) Vyslyšení modlitby (94) Boží zásah (187) Uzdravení vztahů v manželství (13) Katolické svědectví (55) Uzdravení vztahů mezi lidmi (19)	Dary Ducha svatého (50) Osobní zkušenost s Boží láskou (168) Slovensky (34) Uzdravení vnitřní (28) Uzdravení z alkoholismu (11) Satanismus a jeho projevy (15) Osvobození z drogové závislosti (11) Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4) Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7) Uzdravení z depresí (15) Kurz Alfa (14)