Harry Potter
Někteří Harryho Pottera zuřivě upalují, jiní zase bezmezně oslavují. Řada dětí si v Británii k vánocům přála jako dárek živou sovu, aby měly stejného mazlíčka, jako jejich knižní hrdina, ačkoliv byly zoology varovány, že to může být ve skutečnosti dosti nebezpečné zvíře. Jiné si nechávají vyšetřit zrak, aby se zjistilo, zda by přece jen nemohly nosit brýle, jako jejich milovaný Harry. Další děti se na stránkách novin rozčilují, že se v nich píše sice o autorce knih o Potterovi, J. K. Rowlingové, ale oni by se raději dozvěděli něco víc o samotném Harrym, jako by to snad měla být reálná, živá osoba. To vše za mohutného jásotu zástupu dospělých, kteří jsou spokojeni, že "děti konečně zase jednou čtou", a nemilosrdně odsoudí každého, kdo by se byť jen zmínil, že by na knize mohlo být také něco špatného.Má vlastně vůbec smysl se o tomto tématu bavit? Nakolik je potřeba svůj názor na jakousi knihu veřejně prezentovat? Není lepší si ho nechat pro sebe? Nestačí, že už tak jsou na obou stranách rozvášněné emoce? Takové myšlenky mi táhly hlavou, když jsem byla požádána, abych na toto téma napsala článek.
Musím říci, že po přečtení 3 dílů Harryho Pottera jsem názor na tuto knihu musela poopravit. Objevila jsem totiž i některé její pozitivní stránky, které lze bez jejího přečtení těžko skutečně ocenit. Zároveň se ale prohloubilo mé přesvědčení ohledně jejích možných negativních dopadů. Nejprve však stručné shrnutí děje, aby bylo jasné, o čem je vlastně řeč.
Shrnutí obsahu
Ústřední postavou knih je sirotek Harry vyrůstající v rodině své tety, kde je vytrvale všemi tyranizován. To vše až do svých jedenáctých narozenin, kdy vyjde najevo, že se narodil jako čaroděj a jeho rodiče nezahynuli při autonehodě, ale byli zabiti zlým čarodějem Voldemortem. Tehdy ještě malého Harryho však ze záhadného důvodu zabít nedokázal. Proto je Harry považován za někoho zvláštního a má předem zajištěn respekt čarodějnického světa. Vydá se do Školy čar a kouzel v Bradavicích a tam poprvé v životě získá opravdové přátele, mezi nimi především Rona a Hermionu. V Bradavické škole jsou žáci hned na začátku moudrým kloboukem, který každému "vidí do duše", rozděleni do čtyř kolejí. Harry se dostane do té pro čaroděje "chrabrého srdce", Nebelvíru, a jeho školní nepřítel Draco Malfoy pochopitelně do té pro zloduchy, Zmijozelu, o které je známo, že z ní vycházejí samí zlí čarodějové. Harry a jeho přátelé se pak učí stále dokonalejším kouzlům a zaříkávadlům či ovládat svou kouzelnou hůlku, používají kouzelné předměty typu pláště neviditelnosti, zažívají typické školní situace, jako psaní domácích úkolů či snášení nespravedlnosti ze strany učitelů. Protože Harry umí dobře létat na koštěti, stane záhy přeborníkem v kouzelnickém sportu famfrpálu. V každém dílu je děj spletitější, Harry se postupně dozvídá více ze své minulosti, znovu a znovu se různými způsoby střetává se zlým Voldemortem a odhaluje další tajemství. Zjistí, že rozumí hadí řeči, objeví kouzelné zrcadlo, Kámen mudrců uchrání před zneužitím, najde Tajemnou komnatu, zachrání život spolužákům, setká se se svým kmotrem, který je považován za zrádce jeho rodičů, ale nakonec se zjistí, že tomu bylo úplně jinak... Těžko popisovat vše do detailů, ale snad nám toto stručné shrnutí postačí.
Může co dobrého přijít z Bradavic?
Motiv přátelství a ochoty k vzájemné oběti v knize také nelze přehlédnout. Tato přátelství procházejí různými zkouškami a nedorozuměními, které se však vyřeší a vztah je pak v konečném důsledku posílen. V knize můžeme rovněž objevit silný motiv rodičovské lásky, která Harrymu nejen zachránila život, ale je mu i inspirací a dodává mu sílu a odvahu v dalším životě. Kladní hrdinové mají své slabé stránky a jsou velmi lidští. Je také sympatické pozorovat jejich zrání, ať už jde o první pubertální zmatky se zamilovaností nebo o to, jak se učí u druhých rozlišovat dobré charakterové vlastnosti. Navíc knize prospívá dobrý, místy velmi nápaditý český překlad. Tolik tedy nesporná plus knih o Harry Potterovi.
Jak může tak skvělá kniha někomu vadit?
Po výše uvedeném popisu kladů Harryho Pottera by se mohlo zdát, že lepší knihu bychom snad dětem už ani nemohlipřát. Nyní se proto pokusím popsat, které principy a hodnoty v této knize obsažené považuji naopak za zavádějící a nebezpečné.
Chybí absolutní měřítka
V knize chybí absolutní autorita, pravda nadřazená našemu vlastnímu úsudku. Hrdinové jednají tak, jak jim v tu chvíli zrovna "připadá" nejlepší. To vše se děje často kvůli nějakému "vyššímu cíli". Pochopitelně, v životě existují situace, kdy jednáme proti pravidlům a je to v pořádku. Rachab lží chránila zvědy a Corrie Ten Boom také nešla Židy udat na gestapo. Nicméně tato kniha je na neustálém porušování pravidel založená natolik, až na člověka padá pocit beznaděje, že legální cestou se nedá dobrat pozitivního výsledku (kolik podnikatelů jsme již slyšeli říkat něco podobného?). Harry prostě následuje své vnitřní instinkty a jedná podle nich. Porušuje pravidla, pokud se mu to hodí, lže, podvádí a krade. Za své přestupky proti školnímu řádu není v podstatě nikdy potrestán. Je "vyvolený" a tak mu prostě všechno nakonec nějak projde. A to i ve chvíli, kdy v něm hryže svědomí a je si vědom, že udělal něco, co je zakázané. Pokud se někdo dožaduje, aby byl Harry potrestán, je vždy zesměšňován a líčen negativně jako jakýsi hnidopich a otrapa. To ostatně vyjadřuje atmosféru dnešní doby: "Dělej si, co chceš, jak to cítíš.".
Dalo by se namítnout, že zlo je přece v knize symbolizováno jasně stranou mocností Zla a jejím hlavnímpředstavitelem čarodějníkem Voldemortem, a že ti, kteří na jeho stranu nepřešli, tedy stojí na té správné straně. Jelikož ale chybí jakákoliv vyšší, absolutní autorita, kdo vlastně určí, proč by ta dobrá strana měla být dobrá? A jaký je vlastně důvod pro to, být na té či oné straně?
Na tom lze i jasně vidět rozdíl mezi touto knihou a např. C. S. Lewisovými Letopisy Narnie. Lewis děti zve dosvěta, kde je Boží autorita nejen uznávána, ale i oslavována, do světa, který stojí na Jeho dobrotě a péči. Rowlingová je místo toho zve do světa, kde je čarodějnictví "neutrální" a kde autorita jednotlivce je odvozována od jeho moci nebo chytrosti.
Předurčenost
To, že Harrymu vše projde, protože je "vyvolený", jsem již zmínila. Další postavy však také žijí v osudové předurčenosti. Čarodějem se člověk nemůže stát, už se tak narodí. O těch, kteří studují na bradavické koleji Zmijozelu, je předem jasné, že se z nich stanou zlí čarodějové. Čarodějové představují vyšší kastu společnosti a jejich okultní znalosti jim zajišťují převahu nad obyčejnými smrtelníky. Ti jsou prezentováni jako v podstatě vždycky hloupí, přinejlepším pak nudní. Pokud nejste jedním z vyvolených, nemáte na výběr. Čeká vás obyčejný, banální život. Nemůžete to změnit a je-li magie metaforou pro duchovní hodnoty, pak pro vás není naděje - prostě jste se špatně narodili.
Žádná milost
Ve světě založeném na výše určených pravidlech není místo pro milost. (Rozumějte mi dobře - omlouvání špatných skutků není to samé co milost). Takový svět není příliš radostné místo k životu. Je temný, smutný a nikdo neví, kdy na hrdiny zlo zase zaútočí a zda se mu vůbec ubrání. Harry má hezké vztahy se svými přáteli a síla přátelství je klad knihy, na který je často poukazováno. Nicméně Ježíš nás povolává k ještě vyšší lásce, kterou je láska k nepřátelům, a k odpuštění. Dosud však Harry Potter nic z toho neprojevil. Nepřátelé jsou přece od toho, abychom je nenáviděli a bojovali proti nim.
Okultismus
Lindy Beamová z Focus on the Family pak vidí hlavní nebezpečí knihy ne v tom, že by byla přímou pozvánkou kokultismu, ale to, že čarodějnictví v ní není prezentováno realisticky. Místo toho je představováno pozitivně. A díky tomu se skutečně děje to, na co poukazuje řada křesťanských kritiků Harryho Pottera: ve společnosti dochází k určitému otupení ostražitosti vůči čarodějnictví. Rowlingová sama prohlásila, že nevěří v magii, kterou její knihy obsahují, a že jejím záměrem není navádět děti k čarodějnictví. "Nesnažím se nikoho svádět k černé magii. To je to poslední, o co by mi šlo... Můj čarovný svět je svět představivosti. Myslím, že to je morální svět." Nicméně v rozhovoru pro abdNEWS.com praktikující čarodějnice Phyllis Currotová řekla: "Samozřejmě, v Harry Potterovi vidíte čaroděje dělat věci, které v reálném životě nedělají. Ale je to pozitivní. Jsou přátelští. Jsou dobří. Tato kniha může změnit to, jak nás lidé vnímají."
Stupňuje se temnota
Jak jsem již řekla, odlehčený a vtipný tón knihy se postupně vytrácí. Zatímco při prvním dílu se i dospělý často válí smíchy, při druhém, natož při třetím mu už spíše běhá mráz po zádech. V těchto souvislostech mě zaujal komentář Stevena Spilberga, známého režiséra. (Pozn.: první díl Harryho Pottera byl již zfilmován jiným režisérem a běží i v našich kinech.) Spilberg se nechal slyšet, že třetí potterovská kniha je "naprosto geniální". "Ta první mě jako tvůrce moc neoslovila," uvedl, " ale ta třetí je mnohem temnější, ezoteričtější a pro mě osobně zajímavější. Kdyby mi ji nabídli, souhlasil bych." Temnoty skutečně přibývá a magie získává na stále větší dokonalosti. Pro řadu děti může být také náročné strávit míru násilí, které je v knize obsažené. Líčení bitev je velice realistické a popisné. Shodla jsem se s dvěma dalšími dospělými, že jsme si třetí díl již museli "dávkovat", abychom neměli strach. Možná vám připadám útlocitná, ale to je řada dětí také.
Chybí dospělý, kterému lze důvěřovat
Harry a jeho dětští přátelé jsou vlastně velmi osamělí. Dokonce ani k hodným dospělým, jako je ředitel školy Brumbál, si nedojdou včas pro radu. Nikomu plně nedůvěřují, vše se snaží nějak zvládnout sami a pomoc dospělých přijímají jen na poslední chvíli. Opět to odráží duch dnešní doby: "vše musím zvládnout sám, nesmím projevit slabost". Jen že doufám, že se mi podaří své děti vychovat jinak.
Takže nechat děti číst Harryho Pottera, nebo ne?
Jako rodiče máme zodpovědnost za to, abychom přiváděli děti k pravému zdroji pravdy. Máme obrovskou zodpovědnostza to je chránit před negativními vlivy. Jednou se budeme vykazovat z toho, zda jsme nedopustili, aby byl "sveden jeden z maličkých" (Mat 18,6). Proto se musíme pečlivě zabývat všemi pochybnostmi, které máme ohledně toho, zda je něco pro naše děti dobré, nebo ne. Necháte své děti číst Harryho Pottera, nebo ne? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč? Ať se rozhodnete jakkoliv, musíte vědět, z jakých důvodů jste toto rozhodnutí učinili.
Lepší příběh
Ve době starého pohanství nebyla naděje na vykoupení. Život byl krátký a plný úzkosti. Lidé se obraceli k těm,jejichž okultní umění jim mělo zajistit alespoň nějakou ochranu před nástrahami, které je obklopovaly, ale nacházeli jen slabou útěchu.
Do tohoto temného světa však přišlo vysvobození. Jednoho dne zástup obyčejných lidí začal vyprávět nový příběh.Nebyl o nějakém úžasném mocném čaroději, silném bojovníkovi, či jasnovidné věštkyni, kteří by pouštěli stejnou hrůzu jako ti, proti kterým měli údajně bojovat. Místo toho vyprávěli o tom, jak Bůh Stvořitel přišel na tuto zem jako dítě, žil náš život a zemřel naší smrtí a pak vstal z mrtvých. Byl to příběh o nevinné krvi prolité za naši vinu, o příslibu věčného života, o Boží lásce a milosti. Ježíš není žádný Superman nebo E.T.. Byl to člověk jako my. Cítil jako my, měl své limity jako my, ale pod pomazáním Ducha svatého přinesl naději. Zemřel jako oběť za druhé, strhl pokrytcům masku náboženství, čelil satanovi svou spravedlností a získával cynická lidská srdce svou bezpodmínečnou láskou. Ježíšova pokora ostře kontrastuje s nadutostí lidských hierarchií. Evangelium nečiní rozdíly - každý může přijmout spásu v Ježíši Kristu. Jeho spasení je tu pro čaroděje i pro mudly. Duchovní růst není založen na zvládnutí nějakých praktik. I ten nejobyčejnější křesťan se může modlit v autoritě Ježíšova jména, dary Ducha svatého jsou zde pro každého věřícího a i ten nejmenší z nich je posazen s Kristem v nebesích "vysoko nad každou mocností" (Ef 1,21). Ve světle tohoto příběhu jsou hodnoty Harryho Pottera opravdu chudé.
Ježíš přišel, aby nás vykoupil. Pro mnohé je však představa, že potřebují odpuštění, že je nezbytné, aby se za něněkdo obětoval, že nestačí lidská snaha a moudrost, nepřijatelná. V lidech je stále hluboko zakořeněná touha být "jako bohové", ale bez Boha a Jeho milosti. A nejspíš právě proto tento příběh, tak jiný od všech ostatních, stále provokuje svět.
Použitá literatura:
Anderson, N., Vander Hookovi, P. a S.: Pod Boží ochranou, Samuel, Biblická práce pro děti, Praha, 2001
> Anderson, N., Russo, S.: The Seduction of Our Children, Harvest House Pub., Oregon, 1991
Baldýnský, T.: Potteromanie vrcholí, MF Dnes, 2. února 2002
Beam, L.: What Shall We Do With Harry?, Plugged in, Focus on the Family, 2002
Houghton, J.: A Closer Look at Harry Potter, Kingsway, Eastbourne, 2001
Pytlík, R.: O Harry Potterovi bez emocí, Život víry
Phillips, P.: Turmoil in the Toybox, Starburst Pub., Lancaster, 1986
Rowlingová, J.K.: Harry Potter 1.-3. díl, Albatros, Praha 2000 - 2001
Bohem zakázané okultní praktiky:
1. Kouzlení
Ovlivňování lidí či dění kolem sebe pomocí kouzel a zaříkávání. Může být použit lidský hlas nebo i hudba a cílem bývá udržet druhou osobu pod svou kontrolou. (Lev 19, 26; Deut 18, 10-12 ; 2. Par 33,6 ; 2. Král 17,17 ; Iz 19,3 ; Iz 47, 8-11 ; Jer 27,8 ; Dan 1,20)
2. Čarodějnictví
3. Jasnovidectví
Předpovídání budoucnosti pod vlivem jiného ducha než Ducha svatého. (Deut 18,10-14 ; Joz 13, 22 ; 2.Král 17,17 ; Mal 5,12-15 ; Jer 27,8-9 ; Jer 29,8-9 ; Sk 16,16-24)
4. Věštění
Předpovídání budoucnosti podle různých znamení. (Iz 47,12-15 ; Joz 13,22 ; Mal 5,12-15 ; Sk 16,16-18)
5. Vyvolávání duchů
Komunikace s mrtvými za účelem magického zjevení budoucnosti nebo ovlivnění běhu událostí. (Deut 18,11 ; 1. Sam 28,1-25 ; Iz 8,19 ; 1. Par 10,13-14)
Věštění založené na předpokládaném vlivu postavení hvězd na lidský život a pozemské dění. (Iz 47, 12-15 ; Jer 10,2 ; Dan 1,18-20 ; Dan 2,1-49 ; Dan 4, 1-37 ; Dan 5, 7-15)
Ráchel Bícová, listopad 2008, převzato s laskavých svolením www.samuelcz.com
Původně vyšlo v časopisu Život víry.
Zobrazeno 60346x od 19. 11. 2008
Zpět na úvodní stranu
Hodnoceno 4750x, aktuálně 2.98 bodů
Jak Tě článek oslovil? 0 1 2 3 4 5 (5 = nejvíce)|
Chcete-li sponzorovat překlad článku "Harry Potter" z češtiny do... |
||
|---|---|---|
| Cena za překlad | Můžete zde: | |
| ...němčiny | 2 000 Kč | Sponzorovat |
| Proč sponzorovat překlady? | Jak sponzorovat překlady? | |
| Sponzor překladu |
|---|
|
M M M, M M M IČ: M M M M, M, M M tel.: M |
|
_ _ _, _ _ _ IČ: _ _ _ _, _, _ _ tel.: _ |
| Kategorie | |
|---|---|
|
Ostatní (32) Zázraky (1) Zjevení (1) O kurzu Filip (1) Okultismus (5) Povzbuzení víry (19) |
Boží zásah (11) Uzdravení vztahů mezi lidmi (1) Dary Ducha svatého (3) Osobní zkušenost s Boží láskou (12) Satanismus a jeho projevy (4) |
Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.
Diskuze ke článku
Jako první tedy čarodějnictví - je to úplně jiná forma a kouzla existují dobrá a zlá stejně jako všechno ostatní a na škole se učí jen ta užitečná, která budou samozřejmě při životě v kouzelnickém společenství potřebovat a pak se učí těch zlých jen teoreticky, protože (jistě se mnou souhlasíte) bychom měli aspoň zhruba vědět, co zlého nás může v životě potkat. Na škole nejsou zlé čáry nijak podporovány. A na vás bych měla jednu otázku - vy jako křesťanka věříte, že současné skutečné čáry nejsou jen něco špatného, ale navíc opravdového? prohlašujete, jak je Ježíš Vaše světlo a přitom věříte, že existuje funkční magie? Potom byste si v otázce náboženství měla rozhodně měla udělat pořádek.
Za druhé - jasné vymezení zla a dobra v knize. Především bych Vás chtěla upozornit, že prohlašovat něco takového po přečtení tří dílů ze sedmi je hloupé a arogantní. V knihách jsou perfektně popsané charaktery lidí a ne všichni zlí jsou na straně Voldemorta (to, myslím, že v patém díle, říká někdo Harrymu- \"lidé se nedělí na ty dobré a na smrtijedy\" smrtijed = vstoupenec lorda Voldemorta). Jako příklad uvedu dvě postavy - profesorku a starší náměstkyni ministra kouzel Dolores Jane Umbridgeovou a profesora, který vyoučoval na škole lektvary a když byl Harry v šestém ročníku, do školy se vrátil, Horacia Křiklana. Prof. Umbridgeová je zlá žena, která nesnáší děti a vyžívá se v psychickém i fyzickém týrání druhých. I když v knihách není uvedeno, v jaké koleji studovala, nikdy se k Voldemortovi nehlásila a přesto je zlá. A Horacio Křiklan? Ten studoval ve Zmijozelu a dokonce po dlouhou dobu byl kolejním ředitelem ve Zmijozelu. Přesto je to hodný pán, který si jen potrpí na vlastní pohodlí a dobré známosti, ze kterých ale netěží víc než krabici dobrých ananasových lupínků. Ve finální bitvě o Bradavice se velmi aktivně zapojil (samozřejmě na straně proti Voldemortovi). Dále (pokud vám to nestačí) se ještě zmíním o Severusi Snapeovi a Dracu Malfoyovi. Snape vystudoval v koleji Zmijozel a v dospělosti jí dělal ředitele. Dokonce se přidal k přívržencům lorda Voldemorta a spáchal s nimi spoustu hrůzných činů. Přesto po smrti jeho celoživotní lásky (tu smrt měl samozřejmě na svědomí Voldemort) se přidá na stranu proti Voldemortovi, celý zbytek života dělá nebezpečnou roli dvojitého agenta a značně Harrymu pomůže v boji proti Voldemortovi a několikrát mu zachrání život, přestože Snape Harryho nikdy neměl rád.
Dracu Malfoyovi naopak v sedmém díle zachrání život Harry a Maylfoyova matka je jednou z osob, díky níž Harry přežije boj s Voldemortem. A ještě poslední, jedna z úplně nejdůležitějších postav Albus Brumbál, vždyť ani on nebyl vždy svatý a měl období, kdy toužil po ovládnutí dvěta, ale celý zbytek života dělal vše pro dobro a nikoli pro vlastní prospěch, a mimochodem, je gay. Ve výčtu takovýchto postav bych samozřejmě mohla pokračovat mnohem dál... A autorka se přesto odvažuje tvrdit, že je tu vymezené dobro a zlo??
Dalším bodem je nedostatečná důvěra v dospělé. Musím se tedy zeptat - jak byste se cítila vy, kdybyste odmalička vyrůstala s předpojatými a nesnášenlivými strýcem a tetou, kteří vás nadto berou jako obtíž a nemají vás rádi? Jistě, že byste měla v dospělé naprostou důvěru... nebo ne? Navíc má Harry opravdu rád Hagrida, svéh kmotra Siriuse a Brumbál nad nimi stále (dokud to potřebují) dohlíží, takže by přinejhorším vždycky mohl zakročit. A i když by se mu Harry mohl svěřovat víc, nemůžeme mu to jednoznačně vytknout. Každý dělá chyby a o čem by vlastně knihy byly, kdyby byl Harry dokonalý??
Dalším (podle vás) nedostatkem je absence víry, Boha a tím pádem duše. Ale to vůbec není pravda. O duši je vesměs celý šestý a sedmý díl (a o lásce). To jsou ty hlubší myšlenky. Jak by asi Voldemort mohl znetvořit a roztrhnout svoji duši na osm dílů, kdyby žádnou neměl? Proč by Brumbál Harrymu pořád dokola připomínal, jak čistá je jeho neposkvrněná duše? Samozřejmě v knihách nefiguruje bůh, protože v něj dnes většina lidí nevěří, takže by se stěží prodala setina knih z počtu, kolik se jich skutečně prodalo. Ale v knize je mnoho křesťanských ideálů a to je - podle mě - důležitější. A navíc se Harry, když v sedmém díle balancuje mezi životem a smrtí,setkává s Brumbálem, který je téměř rok po smrti, Harry se s ním setkává na cestě do Nebe. Taky je v knihách zdůrazňováno, že ten, kdo opravdu zvítězí nad smrtí to nedokáže tím, že by neumřel, ale tím že se naopak pokojně vzdá - a pak tedy podke knih přijde do nebe, odkud by otisky mrtvých duší mohl zlý černokněžník přivolat - protože žijí posmrtným životem! Pořád v knihách postrádáte nějaké ideály??
Další věc (o které jste se v článku dokonce nezmínila, protože pro vás není možná jazyková a myšlenková kvalita důležitá, hlvně když to ukazuje dobrého Boha?) je kvalita knih. Jsou to knihy pro všechny věkové kategorie a hlavně pro teenagery. Přesto se v nich neobjevuje sex, drogy atd. V době Upířích deníků, Krevních pout, Superdrbny, Vampýrské akademie a nepočítaně dalších ság a knih pro teenagerky je Harry Potter naprostým literárním skvostem!
A srovnávat HP s Ježíšem? To je naprostý blábol! Harrry je jen člověk, který na začátku ani netuší, že bude muset zbavit svět Voldemorta. Dělá lidské chyby, ale má dobré přátele a spolu s nimi se nakonec tomuto úkolu odevzdá, i když si uvědomuje, že možná zemře. Ale není to žádný spasitel. Jen hlavní postava. Nemá ani žádné superschopnosti a jeho jedinou zbraaní je dobré srdce a neposkvrněná duše.
A poslední bod - odpuštění. v knihách o HP si přátelé a známí po každé menší hádce samozřejmě vždy odpustí a usmíří se. Ale vy jste zřejmě narážela na Voldemorta. Tomu, i když zabil stovky, možná tisíce lidí, včetně Harryho rodičů, byste chtěla odpustit. Jenže on o žádné odpuštění nestojí, přímo ho odmítá, je to něco, co si nepřipouští, takže nevím, jestli by bylo takové ospuštění vůbec proveditelné. Ale pokud jde o Harryho, ten Voldemorta nezabije. Voldemort se zabije sám odraženou kletbou, takže Harry, jestli to berete takhle do puntíku, jeho smrt na svědomí mít nebude.
A závěr? Příběh o Harrym Potterovi má dokonalou a geniální zápletku, nikde jsem nenašla jedinou chybu. Je to literatura na úrovni a navíc jsou knihy skvěle a nápaditě přeloženy. Nenabádají k ničemu špatnému a navíc se celá hlavní myšlenka vztahuje k podstatě duše a v knihách je neustále opakováno (a je tam v praxi vidět, jak to funguje), že nejdůležitější je láska, přátelství a víra v dobrou věc. Svým dětem byste těžko mohla dát něco lepšího a poučnějšího (a více ze života) na čtení. A se zmiňovanými Letopisy Narnie bych knihy také nesrovnávala, protože HP je na mnohem vyšší myšlenkové úrovni a navíc se spisovatelka stále, hlavně v sedmém díle, vrací k na první pohled nepodstatným detailům a větám. V dnešní době si křesťanka poněkud protiřečí, pokud shazuje jedno z nejlepších a pro děti nejvhodnějších literárních děl, když vychází tuny doslova tištěného porna, které je určené náctiletým dívkám. Měla byste se nad sebou zamyslet a příště si, laskavě, berte do pusy nějakou nekvalitní a nevhodnou literaturu a nechte Harry Pottera na pokoji, když tomu sotva rozumíte. A také doporučuji před čtením čehokoliv odstranit nějaké ty předsudky. Jistě by Vám to pomohlo.
Přeji pěkný den.
Mimochodem - to uveřejňování jména i příjimení na nebezpečném internetu se mi vůbec nelíbí.
je, že z článku vyznívá, že byl psán zhruba roku 2001 (kdy běžel v kinech 1. film a vycházela 4, kniha
Harryho Pottera). Roku 2008 už byly vydány všechny knihy patřící do sedmidílného celku. Autorka tedy
mohla článek upravit, aby byl aktuální. Velmi mě mrzí, že reflektuje pouze první tři díly a tak mluví - omluvte
můlj výraz - o něčem, o čem nic neví. Já se tematikou Harryho Pottera zabývám, píšu diplomovou práci
na téma Duchovní motivy v Harry Potterovi na Evangelické teologické fakultě, proto mě velmi mrzí, když
někdo vydává kusé informace bez kontextu. Nehodlám obhajovat poselství knihy, jen tvrdím, že by autorka
neměla odsuzovat Rowlingové dílo, když ho nereflektuje celé. Pokud jste četli všech sedm dílů, jistě
víte, že mnohé, na co si paní Bícová stěžovala, se v knihách nakonec řeší, zejména poslední díl je velmi
zásadní ohledně křesťanství a idey Boha. V rámci zachování objektivity bych ocenila, kdyby autorka článek přepsala (a reflektovala v něm zbytek textu, tedy další díly), nebo aspoň přiznala, že není dobré odsoudit dílo, které neznám.
Nechci srovnávat Bibli s Harry potterem (nepoměřitelné), ale je to asi jako kdyby si někdo přečetl jen jednu třetinu Starého zákona a tvrdil, že Bible je násilná kniha podporující vraždění, protože o tom se tam přece píše, ale už si nepřečetl zbytek, třeba Nový zákon...