Ježíš

Zpět na úvodní stranu

Svědectví o sklíčenosti

René Janeczko

Narodil jsem se těžce psychicky nemocným rodičům, které oba sužují stále se vracející se duševní potíže. Oba byli mnohonásobně léčení na psychiatrii. I přesto se jejich nemoc vracela. Otec chtěl mnohokrát spáchat sebevraždu. Měl neustále obrovské změny nálad...

   Narodil jsem se těžce psychicky nemocným rodičům, které oba sužují stále se vracející se duševní potíže. Oba byli mnohonásobně léčení na psychiatrii. I přesto se jejich nemoc vracela. Otec chtěl mnohokrát spáchat sebevraždu. Měl neustále obrovské změny nálad. Když měl depresi, vůbec nemluvil, nic nedělal a byl pořád smutný. V opačném případě měl myšlenek mnoho, spoustu nereálných plánů, např. na vyrobení věčného samohybu tzv. perpetuum mobile, kde není třeba dodávat energii, utrácel spoustu peněz, byl výbušný a v konečném důsledku se v kvůli nemoci nebyl schopný o nás s mamkou starat. Matka zase byla vztahovačná a podezřívavá a taky měla obrovské výkyvy nálad, kdy chvíli plakala a hned zase se smála a pořád dokola. Buď byl v léčebně taťka nebo mamka. Díky jejich nemocím docházelo k velmi častým hádkám a nedorozuměním, kde si mě používali jako rozhodčího. Dokonce jsem si myslel, že to nejsou mí rodiče. Kvůli problémům doma jsem musel v dětství chodit na výslechy k policii nebo k sociální pracovnici. Rodiče měli stále konflikty s okolím, hlavně se sousedy. Kvůli nemoci měli i velmi málo přátel.

   Zlom přišel, když oba dva v těžkém návratu nemoci skončili v psychiatrické léčebně. Nedobrovolně jsem tam jako desetiletý skončil i já. Mám ještě o patnáct let starší sestru, která je zdravá. Dozvěděla se to a vzala mě z léčebny k sobě do pěstounské péče. Vysvobodila mě. Najednou jsem měl brášku (její syn, můj synovec) a pak i sestřičku (neteř). Měl jsem tam vše co jsem u rodičů neměl, výlety do přírody, návštěvy přátel – strýčků a tetiček, finanční zajištění, prostě normální život. Snažil jsem se je poslouchat a nedělat problémy, ale pak nastal zlom.

   Na střední škole jsem se začal zajímat o okultismus a náboženství. Konkrétně o jednu sebeuzdravující metodu. Fungovalo to proti bolesti i na dálku. Jenže jsem nevěděl s čím jsem si zahrával. Tyhle temné síly ve mně začaly vyvolávat psychotické a depresivní stavy spolu se sebevražednými myšlenkami. Psychická nemoc je navíc dědičná, takže i proto jsem dostal mánii. Myslel jsem si, že můžu uzdravovat lidi, byl jsem drzý na švagra v práci a v hlavě milión nesouvislých myšlenek. Musel jsem na léčení. Léky však pouze odstranili problém mánie, ale uvedly mě do stavu bezmyšlenkovitosti, citové otupělosti a neustále únavy, kdy jsem usínal ve škole. Bez léku bych ale byl nezvladatelný. V prváku jsme všichni studenti dostali Bibli – nový zákon, ta část o Ježíši Kristu. Chtěl jsem skrze jeho četbu poznat moudrost a nechovat se jako blázen. Začal jsem navštěvovat i křesťanské skupinky a poznávat lidi, kteří se k sobě chovají hezky, s úctou a větší láskou než nevěřící. Chtěl jsem být jako oni. Dařilo se mi to, ale pouze v oblasti rozumu. Věřím, že díky studia Ježíšova života a učení a vlivu křesťanů jsem se mohl dostat až na vysokou školu. Samozřejmě bez mé sestry a švagra bych to taky nedokázal. Boha však člověk nemůže poznat jen rozumem ale i srdcem. Zřejmě proto jsem se musel znovu stát bláznem, abych poznal Boží moudrost a lásku srdcem. Ve druháku na vysokém učení technickém v Brně nastal strmý pád. Nedodělané zkoušky, vyhazov ze školy, ztráta rozumu, ztráta téměř všech přátel, rozchod s přítelkyní a nakonec odvoz na psychiatrické oddělení v Opavě. Toto temné období trvalo sedm let. Mnohonásobné přeléčování, celkem asi rok strávený v nemocnici. Téměř bezvýsledně. Ale pokaždé, když jsem byl v léčebně, četl jsem si z Bible – Božího slova, které mi dodávalo sílu a naději. Taky jeden „pastor na motorce“, jak mu přezdívám mi dodával naději, když jsem si s ním psal dopisy. Vyznával jsem mu své hříchy. Měl jsem taky velký problém s odpuštěním rodičům i pěstounům. Rodičům, proto že mě naváděli jeden proti druhému a byli na mě zlí, pěstounům, že mě nedokázali brát úplně stejně jako své děti. Ale už jim to nezazlívám a jsem jim vděčný za to, že mi svou pomocí zachránili život od hrůzy neustálých pobytů na těch nejhorších psychiatrických odděleních. Otec totiž má nejtěžší formu psychózy i deprese zároveň a končí na tom nejhrůzostrašnějším místě, jaké si vůbec člověk dokáže představit. Na velmi smutném a děsivém oddělení, kde končí nepříčetní lidé, lidské všemi opuštěné trosky a psychotici. Lidé, kteří připomínají zombie, podivíni se slinami kolem úst, ustrašené a otupělé výrazy obličejů, „pláč a skřípění zubů“ jak řekl Ježíš o pekle. Peklo ale prý bude horší.

   Jednoho dne mi Bůh poslal do cesty člověka, který mě učil Boha a lidi milovat srdcem a ne jenom rozumem. Mirka, která se jednoho dne stala mým nejlepším přítelem, mi byla a stále je oporou i když zatím není má manželka. Oba dva jsme se podporovali. Jednoho dne mě seznámila se svým krásným synem. Jeho přítomnost mě taky léčila z depresí. Stále jsme ale v té době ještě oba bojovali s nemocí i sexuálním hříchem a tak jsme se topili oba v problémech. Ani jeden z nás neměl pořádnou práci. Jenže Bůh Ježíš Kristus je mocný a začal nás oba uzdravovat. Stalo se to v době, kdy jsme se do sebe zamilovali. Mirka měla dokonce práce dvě a já konečně pořádnou práci zahradníka. Museli jsme se však rozejít, protože přítelkyně na mě byla příliš upnutá a milovala mě víc než Boha.

   Po čase se mi v plné síle a v důsledku hříchu a nedodržování pracovního a spánkového režimu vrátila těžká deprese. Půl roku jsem díky tomu promarnil celou zimu a málem přišel o práci. Jediní lidé, za kterými jsem se odvážil jít byli rodiče a Mirka. Ta se za mě neustále modlila k Ježíši. Bůh se však smiloval a po desetidenním usilovném boji přítelkyně mě Ježíš uzdravil z těch hrozných stavů strachu, výčitek, podezíravosti, sebevražedných myšlenek, nekonečných výkyvů nálad, agrese (ničení věcí v bytě), každodenního smutku, neustálých pocitů viny, neschopnosti pracovat, být mezi lidmi atd. Nebylo to úplné uzdravení. Občas mě některé věci trápí. Ale v tom, na co psychiatr zkoušel ty nejmodernější experimentální léky z USA pomohla až přímluvná modlitba (nebo spíš modlitby i dalších věřících) k živému Bohu, Pánu Ježíši Kristu. Taky to vedlo k tomu, že jsem odpustil svému tátovi, který se mě v záchvatu nemoci zřekl. Bůh říká: „...odpouštějte, a bude vám odpuštěno“.

   K obrácení k Bohu patřilo vyznání hříchů a pokání tj. opuštění hříchů. I to vedlo k uzdravení z mé nemoci. Ježíš mě uzdravil ještě z mnoha jiných věcí. Byl jsem taky závislý na internetové pornografii, která mě dovedla až prostitutkám a vyloučení z církve a z práce. Zjistil jsem, že i toto může velmi silně ničit lidskou psychiku a vymývat mozek mladým mužům. Taky mě vysvobodil z obžerství, namyšlenosti, naučil mě mít rád rodiče a lidi vůbec. Mnohokrát, když na mě přicházeli úzkosti, jsem k němu volal s Biblí v ruce a on mě bez pomocí dalšího léku pro případ nouze vysvobozoval z těch hrozných stavů. Jednou to bylo tak silné, že jsem měl pocit, že se k mému bytu blíží démoni. Tak jsem ve strachu a úzkosti prosil Pána Ježíše, ať to odejde a strach i ty pocity a zvuky odešly a klidně jsem usnul. Nebo jsem třetí den nemohl spát, tak jsem začal usilovně k Němu volat a do pěti minut jsem spal. A spoustu dalších věcí pro mě Ježíš udělal, taky jsem se hodně modlil za mé rodiče a sestru a švagra. V době zintenzivnění modliteb a mé poslušnosti Bohu se dokonce začali švagr a sestra udobřovat a rodiče taky. Synovec začal mít jednoho dne problém s marihuanou, tak jsem se začal s ním modlit a najednou neměl vůbec chuť na trávu. Trvalo to však jenom tři měsíce a on to porušil. Asi přestal věřit. I já jsem přestával. Jakmile jsem začal vytrvale Bohu důvěřovat, psychické i finanční problémy začaly pomalu ustupovat. Jsem opravdu vděčný Bohu i za mé rodiče, sestru, švagra, synovce, neteř, za věřící přátele i za nemoc. Protože ta mě dostala na kolena, k uvědomění si své malosti, hříchu, nedokonalosti, potřeby druhých a především každodenní potřeby Boha. Bez nich všech bych tu dávno nebyl. Ať jim i ostatním lidem poslouží toto svědectví o velké Lásce Boha k člověku, které se dovršilo na tom pradávném kříži Golgoty, kde za naše hříchy a nemoci umíral Boží Syn Ježíš Kristus.

„Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ Izajáš 53:4-5

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3:16

Zobrazeno 15517x od 09. 12. 2013
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 673x, aktuálně 3.2 bodů

Jak Tě svědectví oslovilo? 0 1 2 3 4 5  (5 = nejvíce)

Sponzor překladu
M M M, M M M IČ: M M M M, M, M M tel.: M
_ _ _, _ _ _ IČ: _ _ _ _, _, _ _ tel.: _

Kategorie
Ostatní (140) Kurz Filip (53) Uzdravení fyzické (48) Okultismus (28) Obrácení (142) Povzbuzení víry (153) Vyslyšení modlitby (94) Boží zásah (187) Uzdravení vztahů v manželství (13) Katolické svědectví (55) Uzdravení vztahů mezi lidmi (19)	Dary Ducha svatého (50) Osobní zkušenost s Boží láskou (168) Slovensky (34) Uzdravení vnitřní (28) Uzdravení z alkoholismu (11) Satanismus a jeho projevy (15) Osvobození z drogové závislosti (11) Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4) Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7) Uzdravení z depresí (15) Kurz Alfa (14)