Nevěděl jsem, že potřebuji obrácení.
Kázal jsem, konal jsem všechnu tu službu, kterou kněz může dělat. A tak jsem se domníval, že jsem s Ním. Proto mi nikdy nepřišlo na mysl, že já se musím plně obrátit... Oni se začali modlit za sestoupení Ducha svatého na mne. Ale já jsem si myslel, že již mám vše. Ale neměl jsem nic. Mluvil jsem o Duchu, ale ještě jsem se s Duchem nesetkal. Učil jsem o Kristu, ale opravdu jsem se s Kristem nesetkal.Já si myslím, že každý z nás musí přijít k tomu, čemu já říkám druhá konverze. Normálně mluvíme o naší první konverzi, ale pak přichází doba, kdy dospíváme k této druhé konverzi.
***
Zde vám chci říci svůj osobní zážitek. V roce 1978 jsem byl v Dublinu na velké charismatické konferenci, ale ne proto, že bych se byl angažoval v charismatické obnově; jen proto, že jsem byl pozván, abych tam jel. Bylo tam asi 25 000 lidí a asi 800 kněží. Během konference, která se konala na stadionu, byl určitý čas i pro semináře, pro malé skupinky. Byl jsem v malé skupině asi 12 kněží. V té době – v roce 1978 – jsem dělal pro Ježíše mnoho věcí. Kázal jsem, konal jsem všechnu tu službu, kterou kněz může dělat. A tak jsem se domníval, že jsem s Ním. Proto mi nikdy nepřišlo na mysl, že já se musím plně obrátit. Sloužil jsem mši svatou každý den, chodil jsem ke svatému přijímání každý den, a tak to pro mne bylo v pořádku. A když jsme byli v této malé skupině, ten, který vedl tu skupinu, položil jednu velmi jednoduchou otázku: „Proč jste zde? Co je cílem toho, že jste přijeli z tak daleka, ze vzdálené země, sem, do Dublinu, na tuto konferenci? Co je vaším cílem?“ Jeden starý kněz řekl “Jsem zde, abych prosil Ježíše, aby mne obrátil.“ Byl jsem opravdu pobouřen. Jak to, že tento starý kněz přijel do Dublinu, aby byl obrácen? A další řekl: „Já jsem zde, abych se setkal důvěrněji s Ježíšem.“ Abych řekl pravdu, byl to velmi podivný jazyk, jak mluvili. Myslel jsem si, že my všichni máme již Ježíše v sobě, a tak když byla řada na mně, byl jsem velmi upřímný. V oné době jsem učil teologii a odpověděl jsem“ „No, já jsem sem přijel, protože vím, že je v katolické církvi nová realita, charismatická obnova, a chci o tom něco vědět.“ A vzpomínám si, že přišel ten největší šok mého života, mé obrácení. Kněz, který vedl skupinku, mi řekl: Tak dobře, otče, klekněte si, protože my se musíme modlit za vaše obrácení.“ No, ve svém zmatku jsem si klekl, ale ne opravdu přesvědčen, že si musím kleknout. A oni se začali modlit za mé obrácení. Oni se začali modlit za sestoupení Ducha svatého na mne. Ale já jsem si myslel, že již mám vše. Ale neměl jsem nic. Mluvil jsem o Duchu, ale ještě jsem se s Duchem nesetkal. Učil jsem o Kristu, ale opravdu jsem se s Kristem nesetkal. A to bylo mé obrácení, jeho začátek. Teprve když jsem šel a našel své společníky – z Malty nás byla v Dublinu malá skupinka – a oni viděli, že jsem poněkud zmaten, zeptali se mě, co se děje. A když jsem jim řekl, co se stalo, víte, co odpověděli? „Chvála Bohu, už je to pěkně dlouho, co se modlíme za Tvé obrácení“. A já dnes děkuji Bohu, že se za mne modlili.
Převzato z knihy Eliase Velly: Zakotvit svůj život v Bohu
... a reflexe...
Příčiny absence obrácení křesťanů
Ježíš volá k obrácení. „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15).
Jasně řečeno. Horší už je to s praktickým životem tohoto slova. Proto tedy přichází církev se svým učením, v němž se zrcadlí moudrost zkušenosti 2000 let jejího putování. Za hlavní místo prvního obrácení označuje křest. Druhé obrácení označuje jako trvalý úkol pro celou církev, přičemž úsilí o toto obrácení není pouze lidským dílem.
Obraťte se a věřte evangeliu.
To pořadí mi nikdy nesedělo. Vlastně jsem si to ani neuvědomoval, že je to právě to pořadí příkazů, co mi nesedí. Až dnes to přišlo. Chtěl jsem napsat svou zkušenost o příčinách neobrácení v životě křesťanů. A tato krátká Ježíšova věta se dvěma příkazy mi docela nečekaně obnažila podstatu problému. Podle mne přece nejprve musím uvěřit a teprve potom se obrátit. „Uvěřte a obraťte se!“ by tedy mělo být to správné pořadí.
25 let zkoumám Ježíšovo učení a teprve dnes přišlo to známé „zamrazení“ po celém těle, když člověk poodhalí další střípek z mozaiky Božího tajemství. Je úžasné, jak dokáže být Boží slovo hluboké. Na povrchu text. Popis nějaké „viditelné situace“. Ale není v Bibli prakticky věty, která by neukrývala za svými řádky (za popisem nějaké zjevné situace) ještě něco hlubšího. Něco skrytého. Něco, co bylo napsáno nikoliv pro mozek, ale pro srdce člověka. Ano pro srdce. Pokud člověk nenabídne Bohu své srdce, zůstává mu tento rozměr Božího slova skryt. Může rozjímat a rozumovat desítky let. Neplodně. Může projít největší světové teologické univerzity a stejně nikdy nedohlédne na tuto hlubinu.
Teologie srdce. Ježíšova škola. Žádná teologická univerzita na světě nedá člověku vhled do Božího slova jako srdce i toho nejprostšího, ale třeba i nejhříšnějšího člověka, které dostane tu milost říkat Ježíši: „Buď mým Pánem. Pánem každé oblasti mého života. Proměň mne podle svých představ. Můj rozum na to nestačí. Ježíši, vládni mi.“
A tato Ježíšova škola mi dnes přináší odpověď na mou otázku. „Proč je tolik neobrácení v životě křesťanů?“ Ta odpověď je ponořena právě v této krátké větě: Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15).
To pořadí je totiž samozřejmě správné. Bůh nám i zde dává přesnou informaci. Člověk musí nejprve prožít obrácení, aby byl v každodenním životě schopen vírou evangelium nejen přijímat, ale také prakticky žít. Bez obrácení to prostě nejde. Bez obrácení je to ten tradiční obraz života víry, která nikoho neoslovuje, která je pro okolí, když ne dokonce negativním svědectvím, tak minimálně úplně nezajímavá, která se často stará jeden den v týdnu akorát sama o sebe, které je zcela lhostejné, že jsou ve farnosti i lidé nevěřící, kterým o Ježíši nikdo nic neříká. Prostě obraz svědectví víry bez obrácení. Nelze to snad ani lépe formulovat.
Předminulou neděli otec Vojtěch v homilii poznamenal, že za prvotní církve se lidé obrátili a pak se nechali pokřtít. Dnes je situace opačná. Lidé jsou (jako miminka) pokřtění, ale základním problémem zůstává jejich obrácení. Zkuste ale někomu naznačit, že by se měl obrátit. Že by pro to měl něco začít dělat…
Máme zde základní důvod, proč je obrácení takovým problémem. Nikdo neobrácený nikdy nepochopí a neuzná, že potřebuje obrácení. Stejně jako otec Vella o tom hovoří v tom svém úvodním svědectví. Proč? Protože je přesvědčený, že ho nepotřebuje. Proč? Protože vůbec neví, co prakticky obrácení znamená. Přece dělá tolik dobrých věcí pro Boha. Jenže nechápe, že v tom obrácení nespočívá. Mohl bych teď popsat deset stran toho, co znamená obrácení a stejně by to neobrácený člověk nepochopil a stejně bych ho nepřesvědčil.
Spokojím se tedy s krátkou formulací, která nastavuje jisté zrcadlo:
Obrácení je (nejen, ale také) postoj, kdy mi záleží na tom, abych podle individuálních darů, které mi byly dány, pracoval v rámci církve na tom přivádět další lidi ke Kristu. K osobnímu setkání s Kristem. Najednou zjišťuji, že mi není lhostejné, že jsou lidé, kteří se s Kristem ještě nesetkali. Je to (nová) touha srdce, kterou mi tam vložil Bůh a která mne motivuje (povzbuzuje) k tomu, abych něco pro uspokojení této mé touhy dělal. Je to má radost a mé štěstí, je to nádherný, plný život tuto touhu uspokojovat. A to i přesto, že člověk zůstává často nepochopen, je svým okolím nejednou zraňován a třeba i považován za blázna. Ovšem touha v srdci i přes tato protivenství zůstává silnější…
Člověk, který se skutečně s Kristem setkal, totiž nemůže tuto touhu nemít. Nevěřím, že někde na světě existuje člověk, který se setkal s Boží Láskou, a byl by schopen si to nechat jen pro sebe. A byl by schopen v sobě dusit tu radost a to štěstí pramenící z tohoto osobního setkání, z tohoto osobního vztahu s Bohem.
Pokud tedy tuto touhu v srdci nemám, znamená to, že něco velmi podstatného z křesťanství mi ještě schází. Znamená to, že i když jsem pokřtěn, neprožil jsem znovuzrození, o kterém při rozhovoru s Nikodémem hovoří Ježíš, a které klade i jako podmínku pro vstup do Božího Království.
Důležité je vědět, že obrácení nepřijde samo od sebe. Pokud pro to sám něco neudělám, pokud neudělám vstřícný krok směrem s Bohu tímto směrem, prožiji svůj křesťanský život neplodně, ve smutku, minimálně ne příliš radostně, často ale i v nevrlosti, zapškle, zkrátka neobráceně. Jen tím nechci tvrdit a někoho stresovat, že to nejde potom dohnat někde v očistci. Možná právě i proto Pán Bůh zařídil pro mou katolickou církev očistec, když začala křtít neobrácená miminka na víru církve (rodičů, kmotrů), aby pak v budoucnosti mnohé tyto svoje ovečky nebyla schopna k obrácení vůbec přivést. (Tu poslední větu ale raději, prosím, s nadsázkou ;-))
Ludvík Šojdr, leden 2011
Zobrazeno 24395x od 06. 02. 2011
Zpět na úvodní stranu
Hodnoceno 1287x, aktuálně 2.93 bodů
Jak Tě svědectví oslovilo? 0 1 2 3 4 5 (5 = nejvíce)|
Chcete-li sponzorovat překlad svědectví "Nevěděl jsem, že potřebuji obrácení." z češtiny do... |
||
|---|---|---|
| Cena za překlad | Můžete zde: | |
| ...němčiny | 550 Kč | Sponzorovat |
| Proč sponzorovat překlady? | Jak sponzorovat překlady? | |
| Sponzor překladu |
|---|
|
M M M, M M M IČ: M M M M, M, M M tel.: M |
|
_ _ _, _ _ _ IČ: _ _ _ _, _, _ _ tel.: _ |
| Kategorie | |
|---|---|
|
Ostatní (140) Kurz Filip (53) Uzdravení fyzické (48) Okultismus (28) Obrácení (142) Povzbuzení víry (153) Vyslyšení modlitby (94) Boží zásah (187) Uzdravení vztahů v manželství (13) Katolické svědectví (55) Uzdravení vztahů mezi lidmi (19) |
Dary Ducha svatého (50) Osobní zkušenost s Boží láskou (168) Slovensky (34) Uzdravení vnitřní (28) Uzdravení z alkoholismu (11) Satanismus a jeho projevy (15) Osvobození z drogové závislosti (11) Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4) Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7) Uzdravení z depresí (15) Kurz Alfa (14) |
Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.
Diskuze ke svědectví
rad bych pozval vsechny krestany k diskuzi nad timto clankem, zajimaji nas vase nazory nad rozdelenim cirkvi:
http://pravdu.cz/cirkev/duchovni-otazky-proc-existuje-tolik-cirkvi