Ježíš

   Děkuji Bohu, tobě i všem, se kterými jsme stále spojeni Milostí Ježíše Krista v tom nepochopitelně nádherném společenství Katolické církve, která má nesmírnou starostlivost o každého z nás. I přes slabost a hříšnost každého z nás, touží nás dobrý Bůh obdarovat těmi největšími poklady, které má pro nás připravené v každém okamžiku. Jen ho prosím o tu milost, abychom byli schopni a ochotni je přijímat, a abychom s nimi dokázali pracovat tak, jak si to přeje a zaslouží.

   Když jsme byli s manželkou letos v červnu 2011 na duchovních cvičeních s o. Jamesem Manjacalem, slyšeli mnozí přítomní, mimo jiné, ,,Věra byla uzdravena z rakoviny, přijmi toto uzdravení.“ Mnozí jsme čekali uzdravení těla, ale Bůh dává daleko víc a měl na mysli rakovinu, kterou trpíme snad všichni - rakovinu duše. Věra porozuměla a uvěřila – přijala uzdravení a velmi změnila postoj k životu. S pokorou a láskou přijímala lidi kolem sebe i svou nemoc, i přes velké bolesti. Byla vzorná žačka, tak mohla složit zkoušku dřív. My bychom se měli snažit, abychom ve škole Boží lásky prospívali co nejlépe a byli také dobře připraveni.     

   Protože Bůh je dobrý a věrný svému Slovu, mimořádným způsobem nás všechny mohl obohatit svou Láskou projevenou mé manželce Věře v její hodině smrti. Její poslední noc byla mimořádná souhra okolností. Řádová sestra Faustina mi nabídla, že se může modlit u postele mé ženy, abych se já mohl připojit, spolu s dcerou, k modlitbám společenství Dvou Srdcí Lásky s o. Montfortem v Zašové. Takto jsme byli Bohem připravováni. Když jsme s dcerou přišli vystřídat sestru Faustinu, byl stav manželky již velmi vážný a tak jsme přivolali katolického kněze, naplněného Boží Láskou, který jí udělil svátost pomazání nemocných, generální absoluci s plnomocnými odpustky a modlitbou církve ji převedl přes Práh Naděje.

   Manželka byla ctitelkou Panny Marie, snad proto toto datum odchodu – poslední den měsíce růžence. Byla také velkou ctitelkou Božího Milosrdenství a Boží Lásky nabídnuté nám slavením Prvních pátků skrze zjevení sv. Markétě Alacoque roku 1675 v Para-le Monial ve Francii.

 Věrka byla úžasná manželka, maminka, sestra, teta, babička,kamarádka… Od chvíle společného obrácení, ke kterému došlo v roce 1992 na Litmanové, na místě zjevení Panny Marie, jsme se snažili, aby náš život byl oslavou Boží. Ten den Bůh proměnil naše srdce. Zasaženi Boží nepochopitelnou Láskou jsme od té chvíle kráčeli spolu cestou víry a modlitby. Bůh nás vodil po svých stezkách, kterým jsme často nerozuměli. Vzájemnou podporou a svěřováním všeho těžkého do Božích rukou jsme vše ve víře překonávali. Od chvíle obrácení na Litmanové začal náš nový život – opravdový život v Bohu a s Bohem.

   Děkuji Bohu za krásné manželství, za Věrku, která mi byla oporou.